Něco o céčku.

Ne vše, co nutně potřebujeme ke spokojenému životu si dokážeme vyrobit sami (třeba mobil). Důvodů proč to neděláme je mnoho, ale zřejmě ten nejzávažnější je, že by to pro nás bylo neefektivní. A tak se stalo, před mnoha miliony let, že někteří primáti (včetně našich praprapraprarodičů) odložili v zapomnění gen, který nám říkal, jak si můžeme vyrábět vitamín C ve vlastním těle. Důvody úplně neznáme, ale pravděpodobné je, že v těch dávných dobách jsme konzumovali tolik potravy bohaté na vitamín C, že jsme si ho už nepotřebovali vyrábět. Ale časy se mění, a protože jsme rychle a radikálně překopali náš životní styl i složení jídelníčku, tak co jsme nepotřebovali před miliony let, by se nám dnes hodilo.

Látky pro naše tělo nezbytně potřebné a nenahraditelné označujeme obecně jako esenciální, a to i přesto, že jich potřebujeme jen tisíciny nebo miliontiny gramu (řadíme je mezi tzv.  mikronutrienty). Určitou skupinku takových látek jsme si zvykli označovat jako Vitamíny (vita=život, vital=životně důležitý). Některé z nich si umíme ukládat v těle na horší časy, kdy je nejsme schopni nalézt v potravě (rozpustné v tucích – A D E K), jiné je třeba doplňovat do organismu prakticky neustále (většina je rozpustná ve vodě). 

Všechny vitamíny jsou pro nás důležité. U některých však nejsou projevy jejich nedostatku (avitaminóza, hypovitaminóza) tak evidentní a projeví se až když to nejméně potřebujeme. V době chemické a časech hojnosti je nutné si dát pozor i na opačný extrém – předávkování vitamíny (hypervitaminóza), které mohou být závažné. Problémy z nadbytku mohou nastat především u vitamínů rozpustných v tucích. Ale i přespříliš vitamínů rozpustných ve vodě dá našim ledvinám a játrům pořádně zabrat.

Některé vitamíny si tedy neumíme vyrobit a musíme je hledat a nalézat především v potravě.

S vlastní výrobou vitamínů nám pomáhají i bakterie, které jsou součástí střevní mikroflóry. Takové bakterie ale nejsou samozřejmostí a spokojeně s námi sdílejí naše těla (symbióza) pouze za předpokladu, že k tomu mají dobré životní podmínky. Některé mikroorganismy jsou schopné syntetizovat vitamíny skupiny B – B1 (thiamin), B2 (riboflavin), B3 (kys. nikotinová), B5 (kys. pantothenová), B7 (biotin), B9 (kyselina listová), B12 (cyanocobalamin). Např. vegani a vegetariáni nezřídka trpí nedostatkem vitamínu B12, neboť jejich zdrojem je maso, vejce, mléčné výrobky, a nedostatek tohoto vitamínu je jednou z vážných příčin vzniku zánětlivých onemocnění střev, Crohnovy nemoci a ulcerativní kolitidy. Dobrou zprávou je, že bakterie druhu Pseudomonas a Klebsiela mohou (pokud jsou přítomny) v našem trávicím traktu účinně zajistit dostatek vitamínu B12 v organismu.

Vitamín C, chemicky kyselina askorbová (ascorbutus - proti kurdějím) je kupodivu v přírodě se hojně vyskytující látka v rostlinné i živočišné říši. Tak jak se Homo sapiens začal vzdalovat přírodě a díky klimatickým změnám zapříčiňujícím chabé složení našeho jídelníčku, pociťovalo naše tělo stále větší nedostatek vitamínu C a trpělo závažnými zdravotními problémy. K nejznámějším onemocněním z nedostatku vitamínu C patří především kurděje (únava, deprese, poruchy tvorby kolagenu a metabolismu železa, zhoršené hojení ran, zvýšená krvácivost všech orgánů, vypadávání zubů, zhoršená imunita, otoky, anemie, až smrt). Kurdějemi člověk trpěl po dlouhá tisíciletí, ale snaha o zvládnutí této choroby akcelerovala v Evropě až v dobách dobyvatelských námořních výprav světových mocností.

V 16. století se objevují první pokusy, při nichž např. francouzský mořeplavec Jacquies Cartier při expedici v zálivu svatého Vavřince v roce 1536 léčil svoji zdevastovanou posádku pomocí odvaru z borového jehličí (obsahuje C vit), a to na doporučení místních indiánů (ti kurdějemi netrpěli). Objev je jedna věc, ale úspěšné uvedení do praxe druhá. Lékařská obec jej s takovým zjištěním poslala do někam, a kurděje hromadně ubíjely námořníky dalších 200 let.

Za úspěšný počátek léčby nedostatku vit C v lidském organismu můžeme považovat polovinu 18. století, kdy se britský námořní lékař ve službách jejího veličenstva snažil zvýšit bojeschopnost britského námořnictva terorizovaného (jako všichni mořeplavci té doby) úplavicí, kurdějemi, tyfusem a dalšími nemocemi. Kromě toho, že zavedl průkopnická hygienická pravidla (odvšivování, praní oděvů a lůžkovin, dezinfekci, desinsekci a deratizaci, izolaci nemocných, zajišťování čerstvé vody destilací mořské), upravil i složení stravy, do které nastálo zařadil citrusové plody. No a bylo po problémech. Neporazitelné britské námořnictvo mohlo úspěšně dobývat svět pro svoji královskou korunu. A zde nacházíme počátek nezdolné lásky mezi britským impériem a citrusovými plody, která trvá dodnes.

Izolace molekuly a určení struktury Vitamínu C se však uskutečnily až ve 40. letech 20. století. Podařilo se to maďarskému chemikovi, jak jinak než z paprik. A tak byla uvolněna cesta k výrobě pravděpodobně nejužívanějšího léku a doplňku stravy na Zeměkouli.

K čemu naše tělo tento vitamín potřebuje?

Vitamín C se účastní nespočtu oxidačně-redukčních dějů (musí být ale v těle v rovnováze, mnoho antioxidantů je též špatně), kdy působí jako součást mnoha enzymatických reakcí – biosyntézy kolagenu (součást kůže, kostí, zubů, šlach, plotének, cév…), karnitinu (nezbytný pro přenos mastných kyselin do mitochondrií – nejdůležitější zdroj energie každé buňky), neurotransmiterů, noradrenalinu a peptidových hormonů. Podílí se na regulaci metabolických procesů aminokyselin, zlepšuje resorpci železa (jeho regenerace), tudíž i na krvetvorbě. Je důležitý pro správné fungování imunitního systému (využití DHA aktivovanými neutrofily) a díky svým antioxidačním účinkům představuje ochranu před negativními působením reaktivních sloučenin kyslíku, které hrají roli v řadě patologických procesů.

Vzhledem ke komplexním a prospěšným účinkům vitamínu C můžeme říci, že přispívá k: protizánětlivým procesům, hojení ran a popálenin, prevenci vzniku aterosklerózy, prevenci   hypertenze a kardiovaskulárních nemocí (napomáhá i vzniku oxidu dusnatého, který dilatuje cévy), výskytu diabetických komplikací, zvyšování odolnosti vůči stresu, boji s únavou, zpomalování stárnutí a zvyšování kvality života.

Důležité je na rovinu si říci, že nízkomolekulární antioxidanty, ke kterým Vitamín C patří (stejně jako vit E – vit C podporuje jeho využití v organismu, ????-karoten, selen, zinek a další) jsou jednou – ne jedinou součástí tělesné obranné artilerie snažící se likvidovat volné radikály vznikající běžným aerobním metabolismem (za přístupu vzduchu-kyslíku) či patologickými stavy.

Přílišnou koncentrací volných radikálů vzniká v těle i tzv. oxidační stres, jehož důsledkem dochází ke značnému poškozování všech buněk. Organismus musíme chápat jako společenství, které se neustále vyvíjí a obnovuje, především dle informací zapsaných a uložených v naší DNA. A právě narušením DNA volnými radikály dochází k chybám při syntéze stavebních látek buněčných struktur, vývoji anomálií a poruch způsobujících nemoci a stárnutí. Dnes již dokážeme míru oxidačního stresu kvantifikovat, např. stanovováním hladin malondialdehydu a vhodnou léčbou (mimo jiné zvýšeným příjmem vit C) jej i eliminovat.

Avšak bez pestré a hodnotné stravy (obsahuje mnoho dalších prospěšných látek nutných k boji s oxidačním stresem - především flavonoidy obsažené hlavně v barevných bobulích, ovoci a zelenině, červeném vínu), kaloricky vyvážené!, bez dostatečného pohybu na čerstvém vzduchu (zajišťuje dobré prokrvení orgánů a tím i transport důležitých látek k buňkám a opačně odvod toxických látek i metabolitů), bez snahy eliminovat každodenní stress, nebudou žádné antioxidanty spolehlivě fungovat v jakékoli koncentraci.

V době hojnosti a dostupnosti všeho a v našich krajích (ne všude je to samozřejmostí) dostatečně zajistí příjem Vitamínu C pro náš organismus strava, ve které nesmí chybět dostatek ovoce a zeleniny.

K dobrým přírodním zdrojům vitamínu C (dobře dostupným) patří především ovoce jako jsou jahody, rybíz, ostružiny, jablka, višně, kiwi, citrusové plody, šípek, rakytník, ze zeleniny je to pak brokolice, kapusta, květák, brambory, rajčata, papriky, petržel a křen.

Kyselina askorbová je značně reaktivní sloučenina. Reaguje s kovy (železo, měď), s kyslíkem (dlouhodobé skladování), její degradaci urychluje teplota (dlouhé vaření, smažení), a tak tyto procesy obsah vitamínu C v potravinách značně snižují. Nicméně vhodná tepelná úprava může zlepšit dostupnost i stravitelnost některých látek nebo snížit toxicitu např. obranných rostlinných látek – lektiny, alkaloidy. Obecně je dobré konzumovat ovoce i zeleninu čerstvé, nejlépe sezónní. Vhodnou úpravou pro uchování na horší časy je zamražování nebo sušení (vakuové, lyofilizace, ne na slunci – příliš UV záření a vysoká teplota).

Vitamíny obecně to nemají na světě jednoduché, neboť existuje i mnoho látek, které nazýváme Antivitamíny. Jsou to látky přírodního nebo syntetického původu bránící organismu vitamíny využít nebo do těla absorbovat nebo přímo vitamíny deaktivující (chemickým rozkladem nebo naopak konjugací). Mezi významné antivitamíny, neradi to slyšíme, patří alkohol, cigaretový kouř a agresivní nečistoty životního prostředí.

Kolik tedy takového vitamínu C potřebujeme? Doporučené dávky pro dospělého zdravého člověka jsou 80-100 mg/den. Renální práh pro askorbát je cca 200 mg/den, což znamená, že vyšší koncentrace jsou vyloučeny ledvinami.

Avšak při zvýšené tělesné aktivitě, při chronických zánětech, infekčních chorobách (podpora imunity), rekonvalescenci po úrazech, metabolických poruchách (např. železa), vyčerpání stresem, únavě, je velmi vhodné příjem na nějakou dobu zvýšit, a to jednak konzumací kvalitního ovoce i zeleniny a též vhodnými přípravky s obsahem vitamínu C. „Vhodným“ přípravkem myslíme především jeho dobrou biologickou dostupnost, pozvolné uvolňování a minimální dráždivost.

A podle takových pravidel pro vás v vyrábíme přípravek IPC C-KOMPEX (obsahuje i tolik potřebný rutin a extrakt z šípku pro lepší účinek a dostupnost vitamínu C).

Takže: Jezte a pijte zdravě, mějte se fajn a užívejte si zázračného vitamínu C.